óm mani päme hung, léčí-zklidňuje-chrání
ÓM SYMBOL, CHRÁNÍ - LÉČÍ - KLIDNÍ
jedno z nejkrásnějších vyjádření nejvyššího prožitku. Znamená to „zvuk ticha, diamant v lotosu“. I ticho má svůj zvuk, svou hudbu..., ačkoli se nedá slyšet běžným sluchem ani spatřit běžným zrakem.
Podle tradic je Óm základní zvuk, z něhož vzešly všechny formy ve Vesmíru.
- Óm - symbol absolutního sjednocení všech moudrostí, přináší stav klidu, jednotu
- Symbol Óm má léčivé a zklidňující účinky, zejména po velké námaze, ale i po prodělané těžké nemoci.
- Óm čistí a stabilizuje vaší auru.
- É očisťující a ochranné účinky.
Jednotlivé mantry na naše tělo působí různě.
- mají moc nás uklidňovat
- probouzet naši energii
- omlazovat nás
- probouzet v nás soucit a pocit pokory
- probouzí v nás pocit lásky
- pomáhají nám nesobecky dosáhnout našich cílů
- napomáhají nám koncentrovat se
- prvotní zvuk, vibrace, ze které povstal celý vesmír
- symbolizuje minulost, současnost i budoucnost (zrození, život i smrt)
- při zpěvu této mantry dochází k procítění blízkosti a propojenosti individuality zpívajícího (recitujícího) s celistvostí vesmíru. Vše je celistvost, kterou nelze oddělit
- mantra spojuje nás (individualitu) s komickou úrovní (bráhman)
- pobízí nás k uvědomění si naší omezenosti, která se projevuje v neomezené existenci vesmírné energie
- při recitaci této mantry vyslovujeme tři hlásky A, U, M. Jsou znělé a každá část se v celku ÓM projevuje v celém těle a rozechvívá individuální vědomí
- mantra vyjadřuje vše, co existuje ve světě jevů:
A - fyzické tělo, hmotný vesmír, vědomá mysl a bdění
U - mysl, kosmická mysl, podvědomí a snění
M - vědomí, nejvyšší vědomí, nevědomí a hluboký spánek.
Óm překračuje západní psychologii a rozčlenění tří stavů vědomí a objevuje navíc čtvrtý stav turíja (transcendentní stav).
Óm mani padme húm je nejznámější mantra tibetského buddhismu, často přezdívaná jako Královská mantra či Mantra životní energie. Mantra obecně je magické, posvátné slovo nebo shluk slov či hlásek, jejichž opakováním se v hinduismu či józe dosahuje soustředění.
V doslovném překladu ze sanskrtu značí mani – drahokam, padme – lotosový květ a hum – „buď si vědom, tak věz“. Slabika óm je považována za základní vibraci vesmíru. Mantru lze volně přeložit jako: „Ať žije šperk v lotosu“.
Každá slabika má svůj specifický účel:
- je proti všem rušivým emocím a proti stavům mysli, které přinášejí utrpení.
- mantra lásky a soucitu
- přináší klid, uzdravení a pomáhá harmonizovat
Člověk má šest smyslů. V minulosti znal pouze pět smyslů; ten šestý byl objeven teprve nedávno. Nachází se uvnitř uší, a proto ho lidé nevnímají. Je to smysl pro rovnováhu. Když máte závrať nebo když vidíte někoho opilého, je zjevné, že došlo k narušení smyslu pro rovnováhu.
Těchto šest smyslů se využívá k vnímání vnějšího světa a stejně tak existuje i šest smyslů k vnímání vnitřního světa umožňujících ho vidět, slyšet a cítit jeho dokonalou vyváženost a krásu. Něco takového dokáže vidět jen vnitřní zrak, ne ten vnější. Vnějšími smysly se ho nedotknete, ale vnitřní smysly ho vnímají naprosto dokonale.
Óm je zvuk stavu, kdy z vašeho bytí zmizí úplně všechno - nejsou v něm myšlenky, sny, projekce, očekávání, není tam jediná vlnka. Celé jezero vědomí je klidné; je jako zrcadlo. V těchto vzácných okamžicích zaslechnete zvuk ticha. Je to ten nejcennější prožitek, protože vám ukazuje nejen kvalitu vnitřní hudby, ale i to, že vnitřní svět je plný harmonie, radosti a blaženosti. Tohle vše obsahuje hudba zvuku óm.
Nemluvte o něm. Pokud o něm mluvíte, minete jeho pravou podstatu. Musíte ho slyšet, musíte být úplně klidní a tiší a náhle je všude kolem; je to velmi lehounký tanec. Jakmile ho dokážete slyšet, začnou se vám otevírat opravdová tajemství existence. Byli jste natolik citliví, že si zasloužíte, aby vám byla odhalena všechna tajemství. Existence čeká, až budete připraveni.
Na Východě se všechna náboženství bez jediné výjimky shodují na tom, že zvuk, jenž zaznívá na nejvyšším vrcholu ticha, je podobný zvuku óm. Slovo óm se v žádném východním jazyce nevyjadřuje pomocí písmen, protože není součástí jazyka. Píše se jako znak; tentýž symbol se používá v sanskrtu, v pálí, v prákrtu i v tibetštině - vždy je to stejný symbol, protože všichni mystici všech věků dosáhli stejného prožitku, jenž nepatří do běžného vnějšího světa; proto se nedá vyjádřit pomocí písmen. Musí mít svůj vlastní symbol, který nenáleží žádnému jazyku. Není to nic, co by bylo spojeno s myslí, ale pro váš duchovní růst to znamená velmi mnoho.
Veškerá hudba, především klasická hudba, se snaží vystihnout zvuk ticha, aby i ti, kteří dosud nevstoupili do svého nitra, mohli prožívat něco podobného. Ale podobné není stejné; je to velmi vzdálená ozvěna. I ten nejlepší hudebník musí používat zvuky... musí to být ale nějaké tóny, nemůže to být úplné ticho. Mezi tóny dává pauzy a celá skladba je střídáním zvuků a ticha. Ti, kteří nechápou, slyší zvuky; ti, kteří už pochopili, slyší ticho, slyší pauzu mezi dvěma zvuky.
Ta pravá hudba je v pauzách. Netvoří ji hudebník - hudebník tvoří zvuky a nechává pauzy jako kontrast, abyste mohli prožívat něco z toho, co se děje v mystikově vnitřním světě.
Om patří mezi nejvyšší prožitky toho, kdo hledá pravdu.
Tím, že budete dokola opakovat óm , vnitřní hudbu neuslyšíte. Vaše mysl při opakování tohoto zvuku funguje naplno. Možná jsem první, kdo vám to říká; po staletí lidé slýchali „opakujte stále dokola zvuk óm". Ten zážitek je ale falešný a vy budete žít v klamu a nikdy neobjevíte to, co je opravdové.
Já vám říkám, že máte být tiší a naslouchat. Jakmile se mysl zklidní a utichne, náhle si uvědomíte, že ve vašem bytí se začíná ozývat jakýsi tichý šepot, a to je óm. Pokud se ozve sám, má naprosto jinou kvalitu. Transformuje vás.
Tato mantra obsahuje mnohá tajemství. První „bezeslovné" slovo zní óm a poslední je húm. První je rozkvétání a poslední je semínko. Súfisté nepoužívají celé jméno Alláha - to je muslimské jméno Boha. Súfisté říkají Alláh Hú a postupně přecházejí z Alláh Hú k prostému Hú Hú. Zjistili, že zvuk hú působí přesně na zdroj života nacházející se pod pupkem. Pupkem jste byli spojeni se svým životem, se svou matkou. A pod pupkem je zdroj vašeho života.
Vyzkoušejte to: Když řeknete hú, zasáhne to místo pod pupkem. Právě to používáme tady při dynamické meditaci. Je to objev súfistů, ale dá se to dělat i tibetským způsobem. Místo hú - hú je dost ostrý zvuk - se používá jemnější zvuk znějící húm. Vzhledem k tomu, že je jemnější, trvá déle, než vaše energie procitne. Je možné, že právě jemnější zvuk lépe vyhovuje danému klimatu Tibetu. K působení na zdroj života tam není třeba používat ostrý zvuk. Ale v obtížných podmínkách arabské pouště začali súfisté používat zvuk hú...
HÚM JE PODNĚT K TOMU, ABY VE VÁS PROSITL ZVUK ˇOM
Zasadíte-li semínko života do půdy, začne mizet a místo něj vyraší výhonky a zelené listy. Mezi dvěma zvuky - óm a húm - je maní padmé. Podle mého názoru zatím nikdo nedokázal vyjádřit nejvyšší prožitek lépe než zvuky maní padmé. Musíte si to představit. Na Východě je lotos tím nejkrásnějším a největším květem. A vložíte-li do lotosového květu za svitu vycházejícího slunce diamanty, je to nádherný zážitek... diamanty v květu lotosu.
Nejvyšší prožitek se dá velmi těžko vylíčit slovy, ale tibetští mystici se opravdu hodně snažili. Mnohé bylo řečeno, ale nejlépe to vystihují slova „diamant v lotosu", protože je to nejúžasnější a nejkrásnější prožitek a tibetští mystici si zvolili dvě nejkrásnější věci z běžného světa. Lotos a diamant - je to obrazné vyjádření krásy, kterou vidíte ve vlastním nitru.
Mantra Óm mani padmé húm v sobě skrývá celou filozofii. Začněte posledním slovem znějícím húm a první se pak objeví samo. A je-li vaše nitro naplněno zvukem ticha, dostaví se úžasný zážitek, při němž spatříte lotos s diamantem ve svitu vycházejícího slunce. Diamant září. A lotos je velmi jemný, ženský, křehký - žádná jiná květinu se mu nemůže rovnat.
Pro mystiky má obrovský význam... určitě jste viděli sochy Buddhy sedícího na lotosu. Symbolizují, že dosáhl nejvyššího stavu; jeho vnitřní lotos rozkvetl. Diamant má zvláštní vlastnosti, a proto byl vybrán právě on; je to symbol věčnosti. Diamant vydrží navěky a neví, co je smrt; diamant je věčný. Je to krásný a věčný prožitek.
Slovo mantra se nedá přeložit do angličtiny ani do žádného jiného západního jazyka, ale mohu vám objasnit jeho smysl, jeho význam. Mantra není něco, co jen odříkáváte. Není to prozpěvování. Mantra vám pomáhá nořit se hlouběji do vlastního bytí, tak jako kořeny pronikají hluboko do země. Čím hlouběji jsou kořeny v zemi, tím výš roste strom k nebi. Mantra je jako semínko pronikající hluboko do vašeho bytí, kde zapustí kořeny sahající ke zdrojům vašeho života a nakonec až k vesmírnému životu. Pak začnou větve s listím sahat vysoko k nebi a až nastane ta pravá chvíle a přijde jaro, vykvetou na nich tisíce květů.
Tibetská mantra óm mani padmé húm je zhuštěnou podobou celého vnitřního putování. Říká, jak začít, co se stane, když se rozvije květ, a jaký bude nejvyšší prožitek při objevení vnitřních pokladů.
Východní jazyky jsou bohaté v tom, že vytvořily velmi zhuštěné výroky, které se dají dál rozvíjet v rozsáhlých textech. Mantry vznikaly proto, že nebylo žádné písmo. Lidé si museli všechno pamatovat. Pokud si mají lidé něco zapamatovat, musí to být velmi stručné a hodně zhuštěné. Jakmile se objevilo písmo, stručnost zmizela. Už se to dalo objasnit stránka po stránce. Napadlo vás někdy, že když dostanete dopis, vždycky platí, že čím je dopis delší, tím méně významný je jeho obsah? Ale když dostanete telegram... je to třeba jen osm slov, ale všechna mají hluboký smysl a význam.
Mantry jsou jakési telegramy. Dají se snadno zapamatovat a generace si je předávají bez obav, že se jejich význam nějak změní. Mantru nemusíte opakovat, musíte pochopit její smysl a nechat ho, aby se vnořil do hloubi vašeho nitra. Tiše sedíte, jste úplně klidní a nehýbete se. Pozorujete svou mysl. Objeví se pár myšlenek, ale jakmile se zklidníte, myšlenky zmizí a náhle kolem sebe uslyšíte podivné hučení.
Vy
ten hučivý zvuk nevydáváte.
Je to samotné centrum existence.
Je to zvuk nebe, je to zvuk volného prostoru. Je to zvuk vesmíru, je to znamení jeho živosti. Vibruje tancem a hudbou. Óm je ten nejúžastnější symbol na celém světě.
DALAJLÁMŮV VÝKLAD MANTRY Óm mani padmé húm
Těchto šest slabik Oṃ Maṇi Padme Hūṃ znamená, že v závislosti na praktikách cesty, kterou je nedělitelná jednota metody a moudrosti, můžete přetvořit své nečisté tělo, řeč a mysl v čisté vznešené tělo, řeč a mysl buddhy. Bylo řečeno, že nemáte usilovat o dosažení buddhovství mimo sebe sama; substance k dosažení buddhovství jsou ve vás. Jak říká Maitréja v Uttaratantře, všechny bytosti mají přirozeně buddhovskou povahu ve svém vlastním kontinuu. Máme v sobě semena čistoty, esenci Toho, kdo přišel (Tathágatagarbha), kterou je třeba přeměnit a plně rozvinout v buddhovství.
Oṃ
- První z nich, óm, je složena ze tří písmen - a, u a m. Ty symbolizují nečisté tělo, řeč a mysl vyznavače; a symbolizují také čisté vznešené tělo, řeč a mysl buddhy. Je možné přetvořit nečisté tělo, řeč a mysl v čisté tělo, řeč a mysl, nebo jsou od sebe naprosto separovány? Všichni buddhové jsou bytosti, které byly stejné jako my a potom díky cestě dosáhly probuzení. Buddhismus netvrdí, že existuje někdo, kdo by byl od počátku prost chyb a měl všechny dobré vlastnosti. Čisté tělo, řeč a mysl se pěstují postupným opouštěním nečistých stavů a jejich přetvářením ve stavy čisté. Jak se to dělá? Cestu naznačují čtyři další slabiky.
Maṇi
- Mani, což znamená klenot, symbolizuje faktory metody - altruistický záměr dosáhnout probuzení, soucit a lásku. Jako je klenot schopen odstranit bídu, je altruistický duch probuzení právě tak schopen odstranit bídu či nesnáze cyklické existence a samotářského klidu. A právě tak, jako splňuje klenot všechny přání myslících bytostí, altruistický záměr dosáhnout probuzení splňuje přání myslících bytostí.
Padme
- Dvě slabiky slova padmé, znamenající lotos, symbolizují moudrost. Právě tak jako lotos vyrůstá z bláta, ale není poskvrněn jeho špínou, je moudrost schopna uvést vás do postavení bez protikladů, zatímco kdybyste moudrost neměli, protiklady by tu byly. Existuje moudrost uvědomující si nestálost, moudrost uvědomující si, že lidé nemají stálé já nebo podstatu, moudrost uvědomující si oproštěnost od duality - to jest rozdílu bytí mezi subjektem a objektem - a moudrost uvědomující si oproštěnost od nezávislé existence. Ačkoli je mnoho různých typů moudrosti, hlavní z nich je moudrost uvědomující si prázdnotu.
Hūṃ
- Čistoty je třeba dosáhnout nedělitelnou jednotou metody a moudrosti, symbolizovanou závěrečnou slabikou húm, která naznačuje nedělitelnost. Podle sútrového systému se tato nedělitelnost metody a moudrosti vztahuje k moudrosti ovlivněné metodou a metodě ovlivněné moudrostí. V mantrovém či tantrickém směru odkazuje k jedinému vědomí, v němž je v plné podobě obsažena jak moudrost, tak metoda jako jediná nerozlišitelná entita.
HISTORIE A TRADICE
Óm mani padmé húm (sanskrt: ॐ मणि पद्मे हूँ, přesnější transliterací Oṃ Maṇi Padme Hūṃ, IPA: [õːː məɳipəd̪meː ɦũː]) je pravděpodobně nejznámější mantra tibetského buddhismu. Tato mantra transformuje negativní emoce. Óm transformuje pýchu a egoismus, ma žárlivost a závist, ni připoutání a egoistická přání, pad nevědomost a zmatek, mé chamtivost a lakotu a konečně húm nenávist a hněv. K recitování této mantry pro začínajícího praktikujícího není potřeba lung (zasvěcení, pověření) od duchovního učitele. Odříkavat ji může každý, kdo cítí, že to přinese užitek jemu a ostatním cítícím bytostem.
Je to tzv. šestislabičná mantra bódhisattvy soucitu (skt.Avalókitéšvara, tib. Čänräzig). Tato mantra je zvláště spojena s jeho čtyřrukou podobou. Významné postavy tibetského buddhismu jako karmapové, dalajlámové a další jsou považováni za emanace bódhisattvy soucitu, proto je tato mantra často vyrývána do skal a kamenů, psaná na papír a následně jsou těmito papíry plněny meditační mlýnky nebo stúpy.
Pokud jde o čistě jazykový význam, střední část mantry, "manipadmé", znamená v sanskrtu "šperk v lotosu" (maṇi – šperk, padma – lotos, lokativ padme); podle jiných výkladů jde o vokativ složeného slova "maṇipadma" (asi „Šperkolotos“), což je jedno z epitet bódhisattvy Avalókitéšvary. "Óm" i "húm" jsou v sanskrtu interjekce bez konkrétního významu, přičemž slabika "óm" je pokládána za posvátnou.
