HISTORIE A TRADICE
Výroba šperků z kosti je prastará věc. Už v hlubokém dávnověku si lidé vyřezávali z dostupných materiálů různé ozdoby - a kost byla přirozenou součástí. Bylo jí všude dost a měla ideální vlastnosti - relativně měkká a tvárná na opracování, byla levná (respektive zadarmo) a daly se z ní vyrobit obdivuhodné i užitečné předměty.
VÝROBA ŠPERKŮ Z KOSTÍ
1: Sehnat si kost
- Stará známá fráze "pěkná kost" je hluboce pravdivá. Najít si dobrou kost je totiž základ. V Indii a Nepálu mají tu výhodu, že jsou to agrikulturní země s velkým počtem hospodářských zvířat a farem. I když krávy mají to štěstí, že jsou posvátné, tedy do procesu nezapojené, tak stále je zde spousta dalších zvířat, které se chovají k užitku - pro práci, mléko, maso, kůži a v (poslední řadě) kosti. Především buvoli, velbloudi a na severu jaci.
- kost je až ta nejposlednější surovina - žádné zvíře se nechová pro kosti. Je to pěkný příklad využití "odpadního" materiálu. Nemusíte tedy být smutní, žádné zvíře neumřelo kvůli přívěšku.
2: Čas vaření
- Kost pro výrobu šperku se musí zpracovat. Musí se manuálně očistit a oškrábat od zbytků. Pak už stačí položit velký hrnec na oheň a dát dělat vývar. Několik dlouhých hodin se kost vaří - někteří výrobci v průběhu přidávají chlorid sodný pro dokonalou dezinfekci a bělení.
- Po několikahodinovém vaření se kosti vytáhnou a důkladně properou ve studené vodě. Opět se ponoří do lázně na bělení (většinou do peroxidu). Kosti tak dostanou příjemný bílý vzhled. Používá se také hypermangan, po kterém kosti naopak pěkně zhnědnou (a někdy se opět vyleští a hnědé zůstanou jen ty vyřezané části).
- Jsou ale také kosti, které se nebělí a nebarví - například rohovina či zuby.
3: Sušení
- Po vaření a bělení kostí nastává jejich sušení. Kosti se hezky rozrovnají na sluníčku a několik dní si jen tak leží a opalují se. Tak pěkně a důkladně proschnou.
4: Řezání
- Kost nejde použít zdaleka celá. Dokonce je větší část odpadní - je potřeba tedy kosti nařezat a připravit z nich pláty, kolečka, čtverečky... zkrátka podle toho, kdo co potřebuje a co se bude vyrábět. K řezání lze použít různé nářadí - vše závisí od šikovnosti a vybavenosti dílny. Pro začátečníky se doporučuje pilka na železo.
5: Vyřezávání a umění mistrů
- Opracovaná kost přichází do ruky řezbářům, kteří do ní vyrývají či malují motivy a tvarují je do podoby sošek a šperků. Řezbářské postupy - a v podstatě i vybavení - se neliší od těch, které se používaly před stovkami let (sem tam se i nějaký stroj použije). Jsou řezbářské dílny, kde se znalosti, dovednosti a nástroje dědí z generace po generaci a vznikají zde naprosto skvostné unikáty hodné hlubokého obdivu.
6: Kompletace a dekorace
- Od řezbářů pokračují hotové výrobky do dalších rukou, obvykle ženských. Ty je navlékají na bavlnky a dělají z nich přívěšky, náušnice nebo třeba náramky na ruku, japa maly či klíčenky. Někdy se kostěné šperky také ještě barví či vykladájí kameny a intarsují kovem. Obzvláště působivé to bývá u tradičních tibetských šperků z rohoviny.
- A když je hotovo, může se ta krása poslat do světa.
