JEDNOROŽEC, ochrana-láska-čistota

JEDNOROŽEC - OCHRANA - ČISTOTA - KRÁSA - ŠTĚSTÍ - PANENSTVÍ

Jednorožec je bájný tvor, který je obvykle zobrazován v podobě bílého či černého koně či v minulosti antilopy s jedním nápadně dlouhým rohem uprostřed čela. Od křesťanského středověku je považován za symbol síly, čistoty, života, štěstí, krásy a panenství.

• znázorňuje sílu, moudrost, a dokonce věčný život.
• člověku, který ho má při sobě, prý umí dodat odvahu stát si za svým a pocit jistoty

Jednorožec je také častým motivem používaným v heraldice, která se zabývá všestranným studiem erbů a znaků jakožto historického fenoménu. Stal se i mnohokrát erbovním zvířetem především v Anglii. Dokonce právě jednorožec je souhvězdím jižně od nebeského rovníku, severně od hvězdy Sirius a východně od souhvězdí Orionu. Je tedy zřejmé, že jeho význam obrovský, a to napříč mnoha směry.

KOUZLA A MAGIE

Darovat jednorožce znamená darovat symbol, který je doslova věčný. Jednorožec má za úkol dotyčného chránit a má i léčivé vlastnosti, takže je dobré, když ho můžete mít stále u sebe. 

O jednorožcích se také říká, že mají schopnost chránit duši člověka. Někdo tomu věří, jiný třeba ne, ale jedno nelze těmto legendárním stvořením upřít, jsou nádherná, ať jsou vyobrazena jakkoliv. A pokud nám mají navíc dodávat odvahu, chránit nás nebo přinášet lásku, je to bonus, který věříme, že nikomu nebude na obtíž. Co říkáte? Není na čase si právě jednorožcem udělat radost?

HISTORIE A TRADICE

Na tom, jaké zvíře si pod tímto názvem představit, se středověcí oboroví experti podle všeho nemohli zcela shodnout. V dobových pojednáních o přírodě se totiž vyskytují hned dva pojmy, které by se daly přeložit jako „jednorožec“: monoceros a unicorn. A zde nastal zmatek, tak typický pro přírodovědeckou systematiku jakékoliv doby: jeden tvrdí, že oba názvy označují jednoho a téhož tvora, jiný zase, že jde o dvě různá stvoření. Všechny rukopisy však svorně zdůrazňují jeden výrazný znak, podle něhož dostala bytost své jméno – dlouhý, ostrý roh, trčící ze středu jednorožcova čela. Měl mít zvláštní vlastnosti, a tedy i odpovídající cenu – prášek z něj vyrobený prý spolehlivě odhalil každý jed, a vzbuzoval v lidech obou pohlaví milostnou touhu, ostatně jako mnoho jiných substancí.

• V dalších informacích se však již prameny rozcházejí. Byl tedy jednorožec podobný koni, koze nebo slonu? Snad měl od každého něco: z koně tělo, ze slona nohy, z kozy ocas. Co však nepostrádal určitě, byla divokost a nezkrotnost; chytit či zabít jednorožce nebylo v silách žádného lovce. Pokud ovšem nepoužil speciální návnadu. Tou byla panna, která jednorožci zkřížila cestu.
• Jednorožci prý měli na nedotčenost žen výborně vyvinutý čich; pokud se ukázalo, že dotyčná je opravdu pannou, nechal se jí jednorožec velmi ochotně zkrotit. Zvíře, poklidně spící v panenském náručí, již bylo bezbranné a pro lovce velmi snadno dostupné. Některé ilustrace však dokazují, že mnoha mladým ženám nebyl smutný osud jejich kořisti lhostejný… O tom, jakou roli v úspěšnosti lovu hrála nahota lákadla, se lze pouze dohadovat; možná, že pokus o sání z dívčina prsu zvyšoval pravděpodobnost, že divoký jednorožec bude opravdu neškodný.
• Mnohem méně neškodnosti však jednorožec prokazoval vůči slonům. V boji se slonem býval pravidelným vítězem díky své nejsilnější zbrani – rohu, kterého užíval jako kopí: ostrý hrot tři až čtyři stopy dlouhý si dokázal poradit i se silnou sloní kůží. Záznamy o nenávisti jednorožců vůči slonům prozrazují leccos o tom, které reálně existující zvíře mohlo posloužit jako podklad pro vznik legend o jednorožci. Už starověcí cestovatelé podnikali výpravy do Indie, kde měli možnost setkat se s velkým živočichem, který nosí na hlavě roh. Řeč je samozřejmě o nosorožci, který svým exotickým vzhledem a útočností při podráždění fascinoval už obyvatele antického Říma natolik, že se stával jedním ze smutných hrdinů gladiátorských klání.
• Významný raně středověký učenec Isidor ze Sevilly nazýval ve svém díle jednorožce jménem rhinoceros; tento název dodnes přežil ve vědeckém pojmenování nosorožce indického. Lidské fantazii pak stačilo málo, aby stvořila zvíře, jež se díky své nezkrotitelnosti stalo symbolem Kristovy odolnosti vůči svodům ďábla a zosobněním neposkvrněné čistoty; tato pověst se prostřednictvím moderních děl na mytologická nebo fantasy témata donesla až k nám.

TIP: Rohatá smrt z krétského bludiště: Kdo porazil děsivého Mínótaura?